Doutníky

Doutníky Stanislaw Vintage Robusto jsou původem z Dominikánské republiky. Jejich výroba a následný import do České republiky je řízen mateřskou firmou Mostex, která pochází právě z ČR. Při výrobě doutníků je použito několik druhů tabáků – pro krycí list tabák z Brazílie, vázací listy pochází z Dominikánské republiky, plnící listy jsou rovněž dominikánské, doplněné o nikaragujský tabák. Doutník je zdoben dvěma prstýnky, nikoliv přímo za sebou, ale s jední z nich umístěným na patě připomíná moderní zpracování používané u zahraničních značek Cain atd. Umístění prstýnků na této části doutníku by mělo mít především praktické opodstatnění, z důvodu možného třepení a rozvírání konce při exportu doutníků.

Před zapálením má doutník pěkné kávové aroma i konstrukce se dá hodnotit dobře. Zapálit jde snadno a velice dobře táhne. Konstrukce a kompaktnost popela je velice dobrá, podobně jako u velikostně i cenově podobného My Father Le Bijou 1922. Pěkná je i kresba popela, na které se projevuje „hrubší“ žilnatý krycí list. Černošedá barva popela není příliš oslňující. Chuťově jsou doutníky prezentovány jako sametové, subjektivně jsem v nich vnímal spíše tóny kávy a pražené mandle. Silou doutník zapadá do lehké až střední třídy, jeho chuť je celou dobu vyrovnaná a neštípá. Produkce dýmu je velice dobrá po celou dobu kouření, která zabrala okolo 65 minut.

Doutníky Stanislaw jsou poměrně oblíbené díky nízké ceně, pohybující se okolo 150 Kč, tedy vhodné i k dennímu kouření. Konstrukčně je doutník dobrý, chuťově mi v této cenové kategorii více seděly robusta Don Pepin Garcia Invictos nebo již zmiňovaný My Father Le Bijou. Nicméně mě zarazilo „barvivo“, které se na konci druhé třetiny začalo uvolňovat z ořezu doutníku po kontaktu s prstem (viz. čtvrté foto), o jehož původu zatím nemám jasno. Kromě barvy popela a chuti pro mě jedna z dalších „kosmetických závad“, které byly příčinou, že na mne doutník příliš nezapůsobil.